Kystriksveien

Broonoysund

Norsko. Letiště Trondheim. Po kolikáté už? Po páté za posledních sedm let. Vždy na kole, ale tentokrát poprvé na těžko, bez podpory auta nebo busu. Přemýšlím, čím mě ta země vábí a láká. Oblé prvohorní hory se sporou vegetací hojně pokryté barevnými mechy a lišejníky, členité skalnaté fjordy, průzračné moře. Sytě červené dřevěné domky s bílými rámy oken a dveří, ale i domky šedé, modré, okrové, ty novější s velkým oknem až k podlaze, které je bez záclon a bez závěsu, aby světlo mohlo dovnitř a ti uvnitř mohli dlouho do noci pozorovat okolní krajinu. K odpočinku pak terasa s lehátky pro vzácné teplé sluneční dny. A pak svoboda, která dovoluje toulatse ve volné přírodě bez předem stanoveného itineráře. Jen tak, podle momentální nálady, protože slunce v létě nezapadá.

Červen, červenec 2014